Štěstí je stav mysli

Mám v koupelně na zdi nápis “Štěstí je stav mysli.” Potřebuju si to připomínat, protože jsem vyrostla v atmosféře stěžování si na kde co a pocitu vlastní bezmoci.

Je už napůl setřený, musím ho zas obnovit.
Připomněla mi to kamarádka, která přišla na návštěvu a nápis ji popíchl.

Mluvila o tom, že lidé, kteří mají zrovna problémy, se při jeho přečtení můžou cítit špatně, jakoby si za to, že nejsou šťastní, mohli sami.

Nedalo mi to. Bylo to asi trochu drsné, ale řekla jsem jí: “Jasně, za to, že se necítí být šťastní, si můžou opravdu sami.”

Pocit štěstí totiž vyplývá z toho, jak se rozhodnu věci vidět. Neříkám, že je možné a potřebné být šťastná pořád. Říkám, že si můžu vybrat a vědomě se rozhodnout, jak se chci cítit zrovna TEĎ.

Samozřejmě, že v životě nastávají těžké okamžiky. Ale z pohledu vnitřního prožívání nejde o to, co nás potká, ale o to, co se s tím rozhodneme udělat.

Nemusíme být šťastní pořád a stát se křečovitými “sluníčkáři”.
Stačí si uvědomit svou MOC.
Moc vlastního rozhodnutí.
Máme ji pořád ve svých rukou, jen na to někdy zapomínáme.

Když chci být nešťastná, zaměřím pozornost na to, co mi chybí, co se nedaří, co je špatně, nebo z čeho mám strach.
A že je toho hromada. Takže kdybych chtěla, můžu být nešťastná 24/7.

Pro spoustu lidí každodenní chleba.
Jenže je tu jedna finta. Lidi se ve většině případu chtějí cítit dobře a přirozeně k tomu směřují (až na ty, kdo jsou už tolik zarezlí ve své negativitě, že si z ní udělali životní styl).

A proto když chci být šťastná, stačí, když zaměřím pozornost na to dobré, co mě obklopuje.

Jak to vidím se zaměřením pozornosti a hledáním dobrého napíšu zase někdy příště.

Přeju Ti šťastný den 🙂