Desatero pro máminu pohodu

Jak to udělat, abychom měly dost sil na zvládání náročných výchovných situací?

Abychom v klidu přestály dětský záchvat vzteku v obchodě, troje počůrané kalhoty během dvou hodin, negativitu a vzdor ze strany puberťáka, souboje a hašteření mezi sourozenci, tvrzení “máma je blbá, s tátou je to lepší” a podobné lahůdky? 

Tady je 10 tipů, které ti pomůžou.

1.Buď upřímná sama k sobě. 

Dovol si vnímat, co opravdu cítíš. Co opravdu chceš? Co ti vadí? Co ti vyhovuje?

Uvědom si, co potřebuješ. 

Poznej svoje spouštěče. To, co tě přetáhne přes hranu, za kterou začínáš křičet na děti, manžela, babičku… Někdo špatně reaguje když málo spí, jiným ženám vadí stres, co vytáčí tebe?

Jsi kliďaska, nebo jsi prchlivá? Startuješ na první našlápnutí, nebo na sobě necháš dříví štípat? Nesneseš když dítě odmlouvá? Když dělá scény na veřejnosti? Vadí ti když ječí? Když brečí? Když se vzteká?

Buď k sobě upřímná. Když zjistíš, co ti chybí, můžeš si to začít dopřávat. (Většinou stačí dát si trochu víc prostoru pro svůj vlastní život 🙂

Když zjistíš, co ti vadí, můžeš si dopředu připravit půdu, aby k těm tvým spouštěčům docházelo co nejméně. 

2. Co nám vadí na ostatních, vadí nám také na sobě samých. 

Jestli ti vadí, když tvoje dítě brečí, zamysli se, jestli si ty sama můžeš dovolit plakat. 

Jestli nemůžeš vystát, když se ti dítě vzteká, podívej se, co děláš ty se svým vztekem. Potlačuješ ho? Necháš se jím ovládat?

Nelíbí se ti, když nahlas křičí? Popřemýšlej, jestli se můžeš vykřičet i ty sama.

Jsi vyřízená z toho, že nechce poslouchat? Přiznej si, jak jsi na tom s poslušností ty sama. 

Když se ti něco hodně nelíbí, znamená to, že je to i tvoje osobní téma.

3. Uvědom si svoji historii

Jak to bylo doma, když jsi byla malá? Bylo u vás normální řešit problémy s křikem? Kdo na tebe křičel a kdy? Proč? Jak jsi se při tom cítila?

Křičela jsi někdy zpátky na své rodiče? 

To, co jsme zažili v dětství nás formuje. I když se nám to nelíbí a není nám to příjemné, je to norma pro naše chování. Buď se s ní ztotožníme, nebo se snažíme dělat pravý opak.

Ale pozor.

Teď už jsi velká. Jsi dospělá.žena. O tom, co je pro tebe dobré a co špatné rozhoduješ jen ty sama.

4. Dobíjej baterky

Na to, abychom se vypořádaly s náročnými situacemi, potřebujeme sílu. Hodně síly. Takže když jedeme na doraz a jsme unavené, nevyspalé a podrážděné, je jasné, že už nemáme energii navíc. Zbývá nám tak akorát na to, abychom přežily do večera.

Uvědomuj si aktuální úroveň svojí energie. Snaž se vnímat, kolik máš sil a nepřetěžovat se. Snaž se včas poznat, že ti dochází síla a nejít za hranu.

Pečuj o sebe.

Udělej si čas a prostor na dobíjení sil. 

5. Měj se ráda a buď na sebe hodná.

Tohle je pravděpodobně nejtvrdší oříšek pro většinu žen. Láska k sobě je bolavé téma, protože naše mámy nám ji často nedokázaly dát tak, jak jsme potřebovaly. Výsledkem je, že spousta žen nemá sama sebe tolik ráda, jak by si zasloužila.

Naštěstí je tu možnost, která je schůdná úplně pro všechny.

Každý den udělej pro sebe jednu hezkou věc, kterou bys udělala pro své dítě. Se stejnou láskou a radostí, jako bys to dělala pro dítě. Může to být úplná drobnost, ale připomene ti, že i ty jsi důležitá.

Dopřej si něco příjemného.

6. Na nic si nehraj. 

Klidně řekni dětem, jak se cítíš. A mluv při tom za sebe. Když žena k dítěti mluví ve třetí osobě: “maminka je unavená, broučku”, není v té situaci opravdu přítomná. Jen hraje roli. Mnohem lepší je mluvit za sebe a říct “jsem unavená”. 

Když se zlobíš, nebo začínáš zlobit, klidně to dětem řekni. Možná ti to pomůže předejít následnému výbuchu.

Když jsi smutná, dovol si dětem ukázat svoje slzy. Pro některé ženy je to tabu, protože jsou naučené, že plakat se musí ve skrytu. To máme bohužel z naší výchovy. Je to důsledek výchovných postupů typu “Neplakej!”, “Nebreč když nemáš proč!” nebo rovnou “Neřvi nebo dostaneš, abys měla důvod!” Ono je totiž mnohem jednodušší dítě umlčet a mít klid, než se podílet na řešení jeho problému.

Buď čitelná. 

Mluv s dětmi jednoduše a srozumitelně, ale ne jako s hlupáky. Oni dobře vědí o co jde, protože se nespoléhají jen na slova. Dokážou citlivě vnímat a pravdivě reagovat.

Proto jim nedělej zmatek tím, že něco uděláš a pak jim to vysvětlíš jako něco úplně jiného.

Některé ženy lakují svoje chování na maminkovskou růžovou, i když dítě jasně vidí, že se máma zlobí, je smutná nebo nervózní. To v nich působí zmatek a navíc jim dává zprávu, že je normální svůj vnitřní svět překrucovat a lhát o něm.

Děti vycítí přetvářku, ale výborně reagují na opravdovost.

7. Děti zlobením komunikují

Když děti zlobí, dávají tím zprávu, že je něco špatně. 

Někde vnímají problém, nedostatek nebo naopak přebytek. Když porozumíš důvodům, proč děti zlobí, přestane ti zlobení vysávat energii, ale místo toho bude sloužit jako zdroj informace.

Možná si zlobením říkají o pozornost. 

Možná potřebují jasné hranice, aby se cítily bezpečně.

Nebo potřebují mít program a získávat nové podněty, protože se nedokážou samy zabavit.

Možná jen potřebují, abys je vyslechla.

Nebo mají moc energie a potřebují pohyb.

Když zjistíš, o co jde a dokážeš dát dětem to, o co si zlobením říkají, zlobení přestane.

Zlobení dětí mívá hlubší příčinu.

8. Ber dítě vážně

I když ti dítě svěřuje úplnou pitomost, je to pro něj realita. Pitomost je to pro tebe. Neshazuj ho. Nepřipravuj ho o sebedůvěru. 

Děti mají samozřejmě přirozená omezení, která vyplývají z jejich věku a psychické zralosti. To ale vůbec neubírá na pravosti jejich emocí. Spíš naopak. 

Dítě dokáže prožívat všechno velice opravdově a v přítomnosti. Ještě si nelže. Ještě o sobě nepochybuje.

Když je třeba, vyslechni ho a snaž se na věc podívat taky z jeho perspektivy.

Pokládáš tím základ pro váš dobrý vztah, založený na důvěře.

Když ti dítě věří, dokáže za tebou přijít s problémem ještě předtím, než se z něho stane krizovka. A to ti ušetří hodně sil.

Důvěra je základ vztahu a pomáhá úspěšně řešit problémy.

9. Neboj se říct si o pomoc.

Některé z nás to neumí. Poprosit o pomoc je pro ně známkou vlastního selhání, protože mají pocit, že musí všechno zvládnout samy.

Jestli je to pro tebe těžké, začni nějakou drobností. Popros někoho, ať vynese odpadky, připraví stůl před obědem nebo nakrmí psa.

Pomoc můžeš najít na různých místech. U členů rodiny, u kamarádek a v případě potřeby i u odborníků nebo prostřednictvím internetu.

Jestli jsou doma zvyklí, že na sebe bereš komplet celou péči o domácnost, budou možná ze začátku překvapení a leniví. Ale stojí za to jít do toho! 

Přece nesedřeš sama sebe z kůže.

Nech si pomoci!

Možná tě teď napadá spousta věcí, které bys chtěla dělat trochu jinak.

Výborně! 

Dokud máš všechno čerstvě v hlavě, doporučujeme všechno si sepsat.

Máme pro tebe pracovní list, připravený podle témat tohoto článku.

Na nic tak nezapomeneš 🙂

Tady si pracovní list zdarma stáhni.